Šanelka

Šanelka se od ostatních morčátek lišila ze všech nejvíc. Byla totiž rozetka s 8 krásnými vírky rozmístěnými po těle. Už od malička velice lpěla na Smetánce, kterou měla moc ráda, ale jak už jsem psala u Smetánky, jednoho dne se holky prostě neshodli. Dostali totiž nové domečky a vadilo jim, že se zrovna do jejich domečku, který si vybraly, nastěhovala ta druhá. Terka jim tam tenkrát mezi ně dala ruku a Šanelka jí v zápalu boje kousla.
Šanelka byla zvláštní nejen tím, jak vypadala, ale i tím, že se jako jediná samička nechtěla s nikým pářit. Měla s tím celkem problém, protože Obískovi  a Snížkovi se líbila, ale vždycky se dokázala ubránit. Po tom, co se s ostatními samičkami poprala, vedle sebe snesla už jen Šmudlinku, která byla špatně ostříhaný peruánec, a protože vypadala podobně zježeně jako Šanelka, si jí Šanelka velmi oblíbila. Je pravda, že když byly tyhle dvě spolu v kleci, tak se Šanelce podařilo po 3 dnech se Snížkem zabřeznout. Já jsem to nevěděla, protože to nebylo tolik vidět, byla na začátku. Až potom zpětně mi došlo, že se to Snížkovi povedlo. Jenže v té době byla zrovna v kleci se Šmudlinkou, která byla taky březí, a když se to Šmudlince narodilo 1 bohužel nevyvinuté miminko, Šanelka se rozhodla, že bude mít také. Narodilo se jí též jedno nevyvinuté miminko, které se narodilo mrtvé. Ani jedno z miminek nemělo srst. Šanelka i Šmudlinka byla velice smutná abyla smutná o to víc, když jí tři dny po narození miminek umřela Šmudlinka na toxémii.
Myslela jsem si, že když se to jednou Šanelce nepovedlo, povede se jí mít miminka příště. A tak jsem jí v létě roku 2015 dala se Snížkem a ostatními samičkami do letního bytečku.
Když se ostatním samičkám narodili miminka, Šanelka se o ně starala a měla je moc ráda a oni jí. Pořád za ní běhali a všude, kde byla ona, museli být taky. Bohužel dne 19. 8. 2015 nás navždy opustila, kvůli tomu, že v ní umřeli miminka. Ani jsem to nevěděla, protože dne 18. 8. si ještě spokojeně běhala po kleci, baštila a dováděla s miminky. Byla nesmírně veselá.
Šanelka byla nesmírně hravá a kamarádila se s námi už od prvního dne. Narodila se 20. prosince 2013. Se Smetánkou se to léto znovu spřátelila.
Když k nám přišla, máma nevěřila, že je to vůbec morče. Byla střapatá a nesmírně hubená. Po pár měsících u nás se jí špičatý čumáček zakulatil a nikdo by v tu chvíli nepoznal, že byla kdysi tolik moc hubená. I přesto, že se nás Šanelka první dny trošku bála a bobečky se z ní jen sypali, jak byla nervózní, se nás nebála tolik, aby si od nás hned od prvního dne nevzala z ruky mrkvičku a další věci.

Venku se vždycky vesele rozeběhla a my měli co dělat, abychom jí chytili, protože jsme se báli, že někam uteče nebo jí něco sežere. V našem okolí je totiž plno toulavých koček, které náš táta nesnáší. My osobně proto kočku nemáme. Jenom pejska - Cedru, která na morčátka taky není zvyklá, ale když jsou v letním sídle, tak se s nimi honí kolem plotu a štěká na ně. Šanelka z toho vždycky měla legraci a nebojácně na ní koukala, jako by si říkala, co ten pes venku blbne nebo co po ní asi může chtít.  Posměšně se na ní každý den koukala v bezpečí svého oploceného rajónu. Nikdy na ní nezapomenu... Jako ostatně na žádné morčátko...