Fousek

Morčátko Fousek byl silná morčecí osobnost, která celou naší rodinu dokázala vždy potěšit. Byl nesmírně klidný, hodný, citlivý, empatický a celá rodina jsme ho milovali.
Fouska jsme koupili na výstavě morčátek ve Velvarech dne 10. října 2012 od moc milé chovatelky, která byla tak moc hodná, že nám poradila se základním péčí a chovem a také nám prozradila, co má nejraději. Spolu s ním jsme koupili také spoustu bylinek na zažívání, vitamíny, granulky a samozřejmě seno, které morče nutně potřebuje, aby dobře trávilo. Máma zpočátku hlasitě protestovala, ale naštěstí nás zachránil táta, který se za nás přimluvil. Od chvíle, kdy jsem Fouska poprvé uviděla mi bylo jasné, že z nás budou kamarádi na život a na smrt. Musela jsem ho za každou cenu mít doma. Doma jsme ho dali do poměrně velké klece. Celé dny jsme ho ustavičně pozorovali, koukali jsme se, jak baští, spí a skotačí po kleci. Máma se trochu bála, že nás za pár dní nadšení přejde, ale já jí ujistila, že nepřejde. A světe, div se, nepřešlo! Fouska jsem si velmi oblíbila, byl od prvního dne u nás velice rozmazlován a milovali jsme ho celým svým srdcem. Dávali jsme mu mrkvičku, petrželku, kterou měl velmi rád, na jaře a v létě čerstvou travičku, větvičky z ovocných stromů, kterých máme na zahradě požehnaně, bylinky a svatojánský chlebíček, který sloužil jako největší pochoutka na světě. Svatojánský chlebíček a petrželku miloval víc než jakékoli jiné jídlo. Za pár měsíců nás napadlo, že by mohl mít ještě samičku, aby spolu měli mladé a my na něj měli nějakou jinou památku než jen fotky a krásné, nezapomenutelné vzpomínky. Také nás zajímalo, jak budou vypadat, A tak jsme mu začali hledat nevěstu. Našli jsme hned 2 - Smetánku a Šanelku. Jenže se ukázalo, že pro Fouska nejsou ty pravé. Fousek žil asi 5 měsíců sám, sice jsme ho věčně brali ven, ale zdálo se, jako by si na morčecí společnost už odvykl. Se Smetánkou měl zpočátku docela nadějný vztah, ale pak mu  Smetánka strčila čumáčkem do prdelky a byl navždy konec veškerého přátelství. Šanelky se Fousek velmi bál, protože byla jiná než všichni ostatní. Nemyslím vlastnostmi, každé morčátko je originál, ale vzhledem. Fousek začal být smutný, že nemá samičku, a tak jsme si ho brali ještě víc a hledali dál. Jednoho dne jsme jí konečně našli. Podzim roku 2013... Holubice - výstava.

Spatřila jsem samičku, která vypadala přesně jako on, a tak nás všechny napadlo, že by se jí nemusel bát, když bude samička stejného druhu jako on - anglický crested. Moc dlouho jsme se nerozmýšleli a samičku koupili. V autě jsme se dohodli na jméně. Bude se jmenovat Kulička podle jejího kulatého bříška, které muselo být věčně plné. A byla to láska na první pohled. Fousek však věděl, že se s ní ještě nemůže pářit, protože je ještě moc malinká. A tak jsme je mohli v klidu nechat spolu běhat venku v pokoji a věděli jsme, že k ničemu nedojde. A skutečně nedošlo. Fousek se k ní pouze tulil. Měl jí moc rád. Důležité je říct, že Fousek byl naše jediné morčátko, které nechodilo nikam jinam než na záchůdek, který měl vždy připravené v kleci. Dokonce i když jsme s ním byli venku. Velmi nám důvěřoval a vždy, když jel vlak, se nám běžel schovat pod nohy. Vlaků se bál.   
Fousek byl jediné morčátko, které bylo s rodokmenem a mělo papíry.  Dokonce ani Kulička je neměla.
Byl mazlík, který si vždy odevzdaně lehnul na zádíčka, stačilo, aby ho někdo trošku podrbal na bříšku. Když jsme chtěli, aby si znovu sednul, museli jsme ho otočit zpět do původní polohy tak, jak to má správně být. Fousek nebyl moc aktivní co se týče pohybu venku, to vždycky seděl a koukal, ale v kleci byl aktivní. Když jsme ho měli venku, klidně jsme mohli někam odejít a přitom jsme mohli mít jistotu, že ho zase najdeme tam, kam jsme ho položili původně. Byl přesně ten typ morčátka, které nevyžaduje nějaký zvláštní pohyb, ale  každý den alespoň  půl hodinky drbat. Rád spal ve své bačkůrce, kterou jsme koupili spolu s jeho milovanou Kuličkou.
Když přišel čas na páření, on to poznal a povedlo se - Kuličce se za 2 měsíce narodila krásná, ale bohužel mrtvá miminka. Měla tři a ani jedno nepřežilo. Modlila jsem se, aby to přežila ona, ale bohužel toxémie březích samic a smutek po miminkách udělaly své. Nepřežila. Fousek okamžitě ztrátu Kuličky i vlastních dětí vycítil a byl velmi smutný. Dělali jsme, co jsme mohli, aby jsme zabránili nejhoršímu, ale bohužel i přes dlouhé mazlení nám Fousek dne 20.1. 2014 umřel - jeho srdíčko velikánský smutek nevydrželo. Je mi to strašně líto a i dneska, když si na tuto bolestivou záležitost vzpomenu, se mi chce brečet. Doufám, že se má tam nahoře dobře, a že se znovu setkal se svojí velkou láskou.