Kolik vážíme...? aneb Váhy ze srpna až záží 2015

1. Miminka:
Lily: 290g, 290g, 270g, 300g
Lolinka: 300g, 280g
Kulička: 390g, 420g, 370g, 270g
Teuška: 380g, 420g, 370g, 380g
Smetánka: 400g, 340g, 360g, Šarlotka 380g


2. Holky (měsíc po porodu):
Teuška: 740g
Smetánka: 820g
Lolinka: 820g
Lily: 750g
Pandička: 270g (Miminko = Lily + Snížek)
Karamelka: 290g (Miminko = Lily + Snížek)


3. Kluci:
Obísek: 1kg 90g (cuy crested)
Snížek: 970g

Teuška

Tak to je ona... Moje malá Teuška. Od první chvíle, co jsem jí uviděla, se mi moc líbila. Líbí se mi i dnes. Když se dne 2.dubna 2013 Smetánce narodila, byla jsem nesmírně šťastná, protože jsem odhadla přesný den, kdy to bude.
Teuška byla malinkaté, zato pěkně baculaté morčecí miminko. Myslím, že to jí zůstalo do dnes, akorát trochu vyrostla, ale baculatá je pořád...
Po narození Teušky a Lolinky Šanelka úplně pookřála. Pořád za nimi běhala a byl pro nás opravdu velký zážitek je pozorovat. Také pookřály vztahy mezi mnou a mou ségrou, které byly do té doby značně napjaté. Ale nyní se vrhneme zpět k tomuto nesmírně hodnému, občas trošku rošťačivému   a veselému morčátku. Takže...
Pár měsíců po tom, co se narodila, dostali morčátka do klece jesličky na seno, které jsme do té doby neměli koupené. Všichni  morčátka byli z nové věci strašně nadšené. Brzy se naučili na jesličky skákat. A to nejen holky, ale dokonce i Fousek. Jenže tohle byla málem skoro osudná chyby Teušky, protože se jí do jesliček zasekla nožička a nemohla ven. Zpanikařila jsem a nevěděla jsem, co mám dělat. Věděla jsem jediné - musím jí pomoct. A tak jsem na pomoc zavolala mámu, která jí z jesliček vysvobodila. Teuška měla nožičku naštěstí v pořádku. Od té doby na jesličky dávám větší pozor a nedávám je do klece s malinkatými morčátky. Nikdy by mě nenapadlo, že se něco takového mže stát... Myslela jsem, že jesličky dělají tak, aby se žádnému zvířátku nic nestalo. Ale dnes už vidím, že to tak není. nejde jim o bezpečí, jde jim pouze o výdělek. Je  to sprosté...
Teuna je hrozně podnikavé, zvědavé, mazlivé morčátko, které si nenechá od ostatních ve skupině nic líbit. Vždy musí být u jídla první. Má ráda ledový salátek, mrkev a všechno, co je k jídlu. je to taková moje malá baculka.Občas má však tendenci si jídlo vybírat. U mističky vždy sedí s pacičkami opřenými o okraje mističky.
Mezi její libůstky patří vysedávání na záchůdku a šmírování ostatních. Pak také samozřejmě ráda spí.
Ráda do něčeho strká hlavu. Například si rozpáře pelíšek a pak do něj celá naleze. Musím jí proto hlídat, aby se neudusila.
Dne 24. 11. 2014 se Teušce a Obískovi narodila 3 miminka, která jsme si nechali. Všechny 3 byli holky. Pojmenovali jsme je Lysinka, Kulička a Lily. Tyto tři holky ještě zažili tu první Kuličku, která si velmi oblíbila právě strakaté morčátko. Proto jsme se rozhodli po tom, co nám Fouskova milovaná samička umřela, pojmenovat na její počest tak právě toto strakaté, která měla nejradši...
S novými miminky se nám do života zase vrátila radost a ztráta se tak stala snesitelnější. Ale to neznamená, že netrvá dodnes. Trvá, a snad ani nikdy neodezní....
Z tohoto vrhu se však dnešních dní dožila jen Lily. Více o příběhu Lily, Lysinky a Kuličky najdete v sekci pod jejich jménem, kde o každé z nich napíšu článek.
V létě 2015 byla Teuška ve výběhu se Snížkem, kde byly i ostatní samičky. A Teušce se narodili čtyři krásná miminka - tři samičky a jeden sameček. Všichni zdraví a vesele běhali za maminkou a samozřejmě i za Šanelkou, kterou si všechny miminka velice oblíbili.
Tento rok bude mít Teuška miminka už naposledy, pak už mít radši nebude, nemuselo by to pro ní být bezpečné.
Jinak na záchůdek docela umí, ale občas čůrá i mimo něj. Momentálně bydlí v kleci se svou ségrou Lolinkou. A i když si holky občas vjedou do "vlasů", tak si myslím, že se mají velmi rádi.
Teuška ráda všechno kouše, ale mříže naštěstí nechává na pokoji...

Šanelka

Šanelka se od ostatních morčátek lišila ze všech nejvíc. Byla totiž rozetka s 8 krásnými vírky rozmístěnými po těle. Už od malička velice lpěla na Smetánce, kterou měla moc ráda, ale jak už jsem psala u Smetánky, jednoho dne se holky prostě neshodli. Dostali totiž nové domečky a vadilo jim, že se zrovna do jejich domečku, který si vybraly, nastěhovala ta druhá. Terka jim tam tenkrát mezi ně dala ruku a Šanelka jí v zápalu boje kousla.
Šanelka byla zvláštní nejen tím, jak vypadala, ale i tím, že se jako jediná samička nechtěla s nikým pářit. Měla s tím celkem problém, protože Obískovi  a Snížkovi se líbila, ale vždycky se dokázala ubránit. Po tom, co se s ostatními samičkami poprala, vedle sebe snesla už jen Šmudlinku, která byla špatně ostříhaný peruánec, a protože vypadala podobně zježeně jako Šanelka, si jí Šanelka velmi oblíbila. Je pravda, že když byly tyhle dvě spolu v kleci, tak se Šanelce podařilo po 3 dnech se Snížkem zabřeznout. Já jsem to nevěděla, protože to nebylo tolik vidět, byla na začátku. Až potom zpětně mi došlo, že se to Snížkovi povedlo. Jenže v té době byla zrovna v kleci se Šmudlinkou, která byla taky březí, a když se to Šmudlince narodilo 1 bohužel nevyvinuté miminko, Šanelka se rozhodla, že bude mít také. Narodilo se jí též jedno nevyvinuté miminko, které se narodilo mrtvé. Ani jedno z miminek nemělo srst. Šanelka i Šmudlinka byla velice smutná abyla smutná o to víc, když jí tři dny po narození miminek umřela Šmudlinka na toxémii.
Myslela jsem si, že když se to jednou Šanelce nepovedlo, povede se jí mít miminka příště. A tak jsem jí v létě roku 2015 dala se Snížkem a ostatními samičkami do letního bytečku.
Když se ostatním samičkám narodili miminka, Šanelka se o ně starala a měla je moc ráda a oni jí. Pořád za ní běhali a všude, kde byla ona, museli být taky. Bohužel dne 19. 8. 2015 nás navždy opustila, kvůli tomu, že v ní umřeli miminka. Ani jsem to nevěděla, protože dne 18. 8. si ještě spokojeně běhala po kleci, baštila a dováděla s miminky. Byla nesmírně veselá.
Šanelka byla nesmírně hravá a kamarádila se s námi už od prvního dne. Narodila se 20. prosince 2013. Se Smetánkou se to léto znovu spřátelila.
Když k nám přišla, máma nevěřila, že je to vůbec morče. Byla střapatá a nesmírně hubená. Po pár měsících u nás se jí špičatý čumáček zakulatil a nikdo by v tu chvíli nepoznal, že byla kdysi tolik moc hubená. I přesto, že se nás Šanelka první dny trošku bála a bobečky se z ní jen sypali, jak byla nervózní, se nás nebála tolik, aby si od nás hned od prvního dne nevzala z ruky mrkvičku a další věci.

Venku se vždycky vesele rozeběhla a my měli co dělat, abychom jí chytili, protože jsme se báli, že někam uteče nebo jí něco sežere. V našem okolí je totiž plno toulavých koček, které náš táta nesnáší. My osobně proto kočku nemáme. Jenom pejska - Cedru, která na morčátka taky není zvyklá, ale když jsou v letním sídle, tak se s nimi honí kolem plotu a štěká na ně. Šanelka z toho vždycky měla legraci a nebojácně na ní koukala, jako by si říkala, co ten pes venku blbne nebo co po ní asi může chtít.  Posměšně se na ní každý den koukala v bezpečí svého oploceného rajónu. Nikdy na ní nezapomenu... Jako ostatně na žádné morčátko...

Smetánka

Smetánku jsme koupili na konci února 2013 ve zverimexu Štětí. Když jsme do zverimexu nakráčeli, náš pohled okamžitě padnul na velkou skleněnou klec, kde se nacházela pouze 2 morčátka. Shodou okolností byly obě morčátka samičky. Co teď? Kterou si vybrat? V den, kdy jsme koupili Smetánku, jsme byli nuceni koupit také její spolubydlící, která se k ní neustále tulila. Než jsme vyšli ven, koupili jsme jim ještě mističku. Máma byla proti, abychom koupili obě dvě, ale táta nás znovu zachránil - a s úsměvem prohlásil:  „No co, velkou klec máme, holky budou mít dost místa.” a bylo rozhodnuto. Smetánka se narodila 20.listopadu 2012. Je to hladkosrstá samička. Hned po příjezdu domů, když jsem jí připravila klec, jsem s překvapením zjistila, že jsme nekoupili morčata dvě, ale nejméně 3... Musím přiznat, že když jsem Smety uviděla poprvé, moc se mi nelíbila, protože měla vykulená očička a vypadala jako když šilhá.  Bylo mi jí líto, a proto jsem si její koupi prosadila a slíbila, že s o ní postarám. Jakmile jsem zjistila, že je březí, hned jsem vystartovala k mámě a tátovi do obýváku, abych jim novinu oznámila. Máma pouze spráskla ruce a řekla, že něco takového přesně tušila. Táta byl rád, že koupil tu obří klec a byl na sebe ještě nejméně týden po tom velice pyšný. A tak jsem oběma holkám dala do klece hodně krmení a mrkev, aby si pochutnali. Od té  doby se nám všechny slili v jeden, protože jsme netrpělivě očekávali narození morčecích miminek. Až konečně přišel den 2. dubna 2013, kdy se konečně narodili 2 krásné holčičky. Museli jsme si je nechat. Od té doby žili v kleci 4 - Smetánka se Šanelkou a Teuška s Lolinkou, jak jsme nové členky naší morčecí smečky pojmenovali. Musím říct, že Smetánka je naprosto úžasnou morčecí maminkou. O miminka se vždy poctivě starala a všem jim dávala stejnou lásku. Myslím, že mnohé lidské maminky by si z těch morčecích měly vzít příklad.

Smetánka je velmi šikovná samička, protože chodí na záchod na jedno místo A jídlo si nikdy nepočůrá.
Dlouho si na nás nemohla zvyknout, nenechala si sáhnout na boky, nevěřila nikomu a dokonce si nevzala z ruky ani jídlo. Pořádně si zvykla vlastně až od září 2015, kdy jsme morčátka z jejich letního bytečku přestěhovali zpět domů.
Smetánka si toho musela prožít opravdu hodně, protože vzhledem k tomu, že se oháněla, když jsme jí omylem sáhli na boky a byla opravdu hodně vystrašená. Podle jiných faktorů jsme poznali, že byla v minulosti nenáviděná a týraná a jsem moc ráda, že jsem si jí vzala do péče zrovna já. Je hrozné, že jsou lidé schopni něco takového udělat tak malému zvířátku jako je například morčátko nebo pejsek. Myslím, že od té doby, co je Smety u nás, udělala veliký pokrok a myslím, že na tom mám i trochu zásluhy já, protože jsem pevně doufala a věřila, že jednoho dne bude přesně taková jako je dnes. Chtělo to velkou trpělivost.  Nyní je velmi mazlivá, nechá se drbat na bříšku, ale čemu se nepodařilo zabránit je to, že musí být sama v kleci, protože když jí bylo asi rok se z holkami nějak nepohodla a od té doby musí být sama, protože nikoho v kleci nesnese.  Snese pouze samečka v době páření.
Smetánka se dne 4.9.2015 stala s Obískem pyšnou maminkou 4 malých miminek, všichni přežili a nyní už mají nové domovy. Narodili se jí 2 samečci a 2 samičky. Jednomu samečkovi jsem musela čistit očička, protože je měl celé zalepené, ale podařilo se mi dát očička zpět dohromady. Stal se mým nejoblíbenějším miminkem toho roku. Bohužel jsem si ho kvůli nedostatku místa nemohla nechat, protože jsme měli 1 místo jenom u holek a samečkové už byli plní. Když jsem ho dávala pryč, obrečela jsem ho, protože jsem si za tu dobu, kdy jsem ho ošetřovala tolik zvykla, že mi to prostě přišlo líto dávat ho pryč. Vybrala jsem si jednu samičku ze stejného vrhu - jmenuje se Šarlotka.  A tím je, myslím, příběh naší Smety ukončen. Nyní si spokojeně žije v kleci a pozoruje ostatní, jak skotačí.

Fousek

Křeček Čiko

Křeček Čiko byl naše první zvířátko. Se ségrou jsem v roce 2012 přemluvila rodiče, aby nám koupili zvířátko. Domluvili jsme se na křečkovi, protože naše máma ho měla jako malá taky a měla tím pádem nějaké zkušenosti. Táta tenkrát těsně po tom, co padlo tohle rozhodnutí pořídit si zvířátko, odjel na služební cestu do Holandska. Strašně jsem mu záviděla, protože se jako jediný z naší úzké části rodiny podívá někam do ciziny. Když se vrátil, byl z cesty úplně unešený, přivezl výborné holandské sýry a spoustu dalších dobrot. Co nás se ségrou nejvíc odrovnalo na jeho návratu bylo to, že hned další den, 4. května 2012, se celá rodina vydala na menší výlet do města Mělník, kde jsme v jednom zverimexu koupili křečka zlatého syrského. Křečkovi bylo měsíc. Od prvního pohledu na akvárium s křečky nám bylo jasné, že si nějakého odneseme. Zalíbila se nám  malá, chlupatá kulička, které ostatní větší křečkové pořád ubližovali, nenechali jí ani najíst. Zároveň nám bylo maličkatého a téměř bezbranného křečka líto, a tak protože se nám i líbil, jsme ho koupili. Tak... A to je tajemství začátku našeho chovu. S krmením, senem, pilinami a samozřejmě křečkem, novým členem naší rodiny, jsme vstoupili do našeho velkého domu a okamžitě se vydali směr náš pokoj, kde jsme pro křečka připravili do klece vše potřebné pro spokojený život. Se ségrou jsem se hned shodla na jménu - Čiko. Ani já, ségra a dokonce ani máma nevěděla, co je Čiko za pohlaví. Až po měsíci jsme zjistili, že je samička.  A tak se z Čika vyhrabala Čikinka. Když jí máma poprvé vyndávala z krabice, strašně syčela, snad jako by se bála, že jí chceme také ublížit. Jako každé zvířátko, Čikina první dny v novém domově celé prospala. Překvapivě se v té době neprobudila ani v noci. Jen na chviličku, a pak šla zase spát. Čikísek, jak jsem jí z oblibou říkávala, nejvíce přirostl k mému srdci. Rozmazlovala jsem jí. Dávala jí sušené krevetky, které s oblibou baštila. Rok bydlela ve svém domečku, který měla moc ráda, a chodila tam spinkat. Jednou v noci, když jsme všichni spali si Čikina otevřela tak, že se zoubkama pověsila na pantík u klece, a protože klec už byla nějaký ten pátek stará, otevřela se. Čikina utíkala po malé knihovničce, kde měla klec, ale moc daleko nedoběhla, protože spadla na zem, kde stál průhledný box, do kterého se chytila. Když šla máma brzy ráno do práce a dávala nám svačinu do školy, všimla si, že Čikina není v kleci, ale v boxu, protože se nemohla vyškrábat nahoru, aby nám z něj utekla. My jsme v té době ještě spaly, když nám to máma oznámila. Čikince se naštěstí nic nestalo kromě toho, že měla obrovskou žízeň a byla z nočního dobrodružství moc utahaná. Čikina postupně přišla na to, jak z boxíku vylézt, sjet z gauče tak, aby se jí nic nestalo nebo jak se co nejlépe udržet na tyčince, které se rovněž staly jednou z jejích nejoblíbenějších pochoutek. Mojí sestru poměrně brzy omrzelo se o křečka starat, a tak jsem se o ní nyní starala už jen já. Tak tomu bylo už do konce Čikina života. Po roce a půl života se Čiko konečně dočkala kolečka na běhání, které jsme pro ní po celou tu dobu sháněli, ale nemohli jsme najít to správné a po půl roce i nového domečku, který se dal do klece zavěsit. I přesto , že v té době už byla na křečka stará, se dokázala na kolečku vyřádit a nikdo by kromě šedivých chloupků nepoznal, že je skutečně stará. Až do posledního dne sportovala. 

O útěk se pokusila ještě jednou, když jí bylo kolem 1 roku, moje ségra jí večer dávala mrkvičku, aby se křeček trochu potěšil. Celá rodina jsme koukali na večerní televizní seriál, který běžel vždy od 20:00 večer až do 21: 30. A protože je Terka (ségra) fanoušek seriálů, nechtěla propásnout ani minutu. Já jsem šla pro zmrzlinu a Terka jí a Fouskovi mezitím dávala mrkev. Nevšimla si, že nezavřela klec a šla se v pohodě dívat. Když jsem si Čikíska chtěla vzít na proběhnutí, s velkým zděšením jsem zjistila, že v kleci není. Běžela jsem za mámou. Když jsme však se strachem v očích přiběhli zpět do pokoje, milá Čikinka si to štrádovala v klídku a v pohodě  po koberci. Rozběhla jsem se k ní, kde jsem jí okamžitě vzala do ruky a obejmula tak, že se máma bála, že jí uškrtím. Neuškrtila.  Byla jsem moc ráda, že je Čiko zase zpátky a od té doby jsem na ní dávala ještě větší pozor než dosud.  Prožila  s námi krásné dva roky života s přesně na svoje druhé narozeniny nás navždy opustila.  Osobně beru to, že se dožila tolika let, za velký chovatelský úspěch a nikdy na ní nezapomenu. Co je ještě důležité je to, že Čikina měla panický strach z vysavače a vždycky, když někdo z nás vysával, jí druhý musel držet a nejlépe být s ní v jiné místnosti.