Bohužel, co čert nechtěl, Kuličce (té první), umřela všechna 3 miminka a brzy potom i Kulička sama. Po smrti Fouska jsem byla už totálně na dně, a to tak, že jsme si myslely, že skončíme s chovem. Malá Kulička se svými dvěma sourozenci se však měla čile k světu, a tak se do našeho života zase vrátila kapička radosti.
Kulička spokojeně rostla a rostla až vyrostla tak, jak jí vydíte tady na té fotce - je z léta 2015. V létě téhož roku byla se připuštěna se Snížkem, se kterým se měli moc rádi. Z jejich krásného vztahu se vyklubala 3 krásná miminečka - jedna samička a dva samečci, kteří byli moc aktivní stejně jako jejich matka a nic nenasvědčovalo tomu, že by se to mělo někdy změnit. Její radost ze života mě někdy až udivovala a nikdy jsem ani na chvilku nepochybovala o tom, že by její život měl skončit dřív, než vůbec pořádně začal. O tom ale až později...
Kulička byla stejně jako její předchůdkyně a otec s matkou velký žroutík a málo kdy se stalo, že by nechtěla nějakou dobrůtku - třeba i obyčejné granule. Jako jediná z vrhu byla takhle strakatá, ostatní holky byly po Obískovi - jejich tatínkovi.
Jak už to tak bývá s někým, na koho si zvyknete, zažila jsem s ní to dobré, ale bohužel i to zlé - a to v podobě její příliš krátké nemoci na o, aby se dala nějak zachránit. I přes všechnu mou snahu okamžitou dietu, kterou jsem jí bohužel bezúspěšně zkoušela nasadit, se mi jí bohužel nepodařilo zachránit, a tak mi dne 12.12.2015, zemřela. :( Ještě pořád mě to bolí, protože jsem pro ni nemohla nic víc udělat než jí nasadit dietu a speciální kašičku, abych jí mohla nějak ulevit od žaludečních potíží než dojedeme k veterináři. Druhého dne - 13.12. 2015 se bohužel Kulička už nedočkala. Stále na ní myslím jako na všechny čumáčky a navždy si získala mé srdce stejně jako ostatní.
Žádné komentáře:
Okomentovat